Talbot Lago 250 T14 LS - poslední svého druhu

Přidal ludvikthor, dne 13. 12. 2018, 0x

Některé velmi krásné vozy mají tu smůlu, že jsou spojovány více s koncem své značky než se svými vlastními klady. Přesně takovým vozem je i dvoudvéřové kupé Talbot Lago 250 T14 LS, jenž se stalo posledním sériově vyráběným autem od francouzské automobilky Talbot-Lago.

Za automobilkou Talbot-Lago stojí Ital Antonio Franco Lago, jeden ze zakladatelů italské Národní fašistické gardy. Už to o sobě z ní dobře. Antonio své politické názory brzy změnil a po neshodách s Benitem Mussolinim raději prchl do Francie. Zde začal působit v automobilovém průmysl a dařilo se mu. V roce 1935 odkoupil společnosti Automobiles Talbot S.A. a Sunbeam-Talbot-Darracq Motors a založit vlastní automobilku pod kratším názvem Talbot-Lago s továrnou na pařížském předměstí Suresnes.

Talbot Lago 250 T14 LS - naděje umírá poslední

Antonio se na trhu objevil v nejméně vhodnou chvíli. Nebýt druhé svět války, měl by větší šanci na úspěch. Takhle jeho snahy brzdila obtížná politická situace. Před vypuknutím války pod značkou Talbot-Lago vznikaly auta, která navrhoval designér Walter Becchia, kterého na začátku války nahradil talentovaný technik Carlos Machetti.

Pod jeho rukama vznikl jedinečný řádový šestiválec s rozvodem OHC a objeme 4,5 litrů. Tento motor se poprvé objevil v prvním poválečném modelu Talbot-Lago T26 a ve sportovním monopostu T26C. Na závodních okruzích sklízeli jeden úspěch za druhým, přesto se automobilka nacházela ve vleklých finančních problémech, které se nedařilo překonat ani deset let po válce.

Antonio se proto upnul na vývoj nového sportovního kupé určeného na normálního silnice. V roce 1954 byl v Paříži představený nový model Talbot Lago 2500 T14 LS, který poháněl čtyřválcový motor o objemu 2 491 cm3 a výkonem 120 koní (88 kW). Vůz mohl jet rychlostí až 185 km/h. Jednalo se o klasický model se sportovními ambicemi.

Talbot Lago 250 T14 LS - s motorem od BMW i Simcy

Do kupéčka se pohodlně vešly dvě osoby, místa tu ale byly čtyři. Dozadu se však vešly dvě děti nebo hodně drobní dospělí. Celkem bylo vyrobeno pouze 54 kusů, z nichž deset bylo označeno za speciál kvůli pár odlišnostem. Speciální edice měla drátová kola Berrani a dveře, kapotu a víko kufru vyrobenou z hliníku a také vyšší výkon. S jedním z hotových modelů jezdil slavný závodník Louis Rosier, který si s vozem Talbot Lago T26 Grand Sport dojel pro první místo v závodě Le Mans.

O pár let se použitý motor ukázal jak nedostatečný. Výkonnostně byl slabý a navíc se u něj opakovaly poruchy. Od roku 1957 začal využívat motor osmiválcový motor s objemem 2 580 cm3 od německé automobilky BMW. Netrvalo to ale dlouho, protože Antonia donutly finanční problémy automobilky prodat a to značce Simca. Ta začala používat vlastní osmiválcový motor o objemu 2 351 cm3 a výkonu 96 koní (17 kW). Maximální rychlost se tak snížila na 165 km/. Úspěchu se upravený model nedočkal, prodáno bylo prý maximálně 5 kousků.