“Český jaguár” Aero 30 - elegance na prvním místě

Přidal agentpetr, dne 8. 02. 2018, 0x

Při bližším nahlédnutí do historie českého automobilismu najdeme řadu krásných kousků, mezi nimi i Aero 30 z roku 1934. Tento skvost na čtyřech kolech si svou přezdívku český jaguár rozhodně zaslouží. Elegantně vyhlížející vůz rozhodně patří mezi nejkrásnější československá vozidla.

Model Aero 30 letos oslaví již neuvěřitelné 84 výročí. A stále vypadá skvostně. Za výrobou dnes už zasloužilého veterána stál slavný výrobce letadel Aero. V roce 1928 bylo otevřeno automobilové oddělení v čele s konstruktérem Břetislavem Novotným. První modelem bylo maličké Aero 10 HP (Aero 500), které poháněl jednoválcový dvoutaktní motor s objemem 0,5 cm3 a výkonem 10 koní. Tehdy se jednalo o jeden z nejlevnějších automobilů na trhu, které nenadchlo každého. Objevila se i přezdívka “kapotovaný motocykl”.

Aero 30 - velkorysý interiér a elegantní vzhled

Od 30. let se Aerem nesla myšlenka vyrobit větší auto, které by mohlo směle konkurovat nejlepším vozům na tehdejším trhu. A to bohužel lidové vozítka Aero 500 nesplňovalo. Neúspěšný první pokus vynahradil pokus druhý, jehož výsledkem bylo v roce 1933 vozidlo s pohonem předních kol Aero 30 HP podle návrhu dílovedoucího Baška a jistého pana Kolínského. Tolik obdivovanou elegantní karosérii navrhl designér Josef Voříšek.

Všichni pánové byli po štědře odměněni. Nové Aero 30 zazářilo hned v následujícím roce na každoročně očekávaném jarním pražském autosalónu. "Má chassis velmi široké, velký rozchod, tedy je tu místa pro skutečné čtyři vrchní rady, resp. jejich manželky po 100 kg živé váhy," napsal o novém Aeru časopis Motor Revue. Interiér třicítky byl skutečně velkorysý zejména v porovnání s předchozím modelem.

Víte, proč vozy Aero měly volant vlevo?

Aero myslelo dopředu. V době, kdy byly obvyklé volanty na levo, vybavila své modely tou jedinou správnou technikou - volantem vlevo. Vedla je k tomu Pařížská úmluva podepsaná v roce 1926. Jejím podpisem se Československá republika zavázala zavést jízdu vpravo. K tomu nakonec opravdu došlo, jen “o pár let” později.

Sportovní i na práci

Aero 30 se vyrábělo hned v několika karosářských verzích. Všechny byly dvoudvéřová. Nejprodávanější byl čtyřmístný sportovní vůz bez střechy. Následoval dvoumístný roadster, který míval jedno nouzové místo řidičem a spolujezdcem, uzavřená čtyřmístná limusína a polokrabriolet. K dispozici však byly také užitkové verze - dodávka a valník, jejichž výroba pokračovala i během okupace na konci 30. let.

Ve všech případech byly vozy vybavené lehkou karosérií, kterou nesl kvalitní a odolný ocelový rám. Pod kapotou se nacházel dvoutaktní kapalinou chlazený dvouválcový motor s objemem 998,7 cm3 a výkonem 30 koní a mohl jet rychlostí až 105 kilometru za hodinu.

Na závodních okruzích se objevily také 3 závodní speciály - Brontosaurus a dvě Lochnessky. Jejich hlavním cílem byly 1 000 mil dlouhé závody. Mnohem úspěšnější byly upravené konvenční třicítky. Například závodnice Ela Slavíková zvítězila v roce 1935 v Českobrodském okruhu s tím, že celý závod odjela v pyžamu. Toho dne měla nejlepší čas ze všech.