Bucciali - příběh bratrů, kteří si splnili svůj sen

Přidal jiricekcar, dne 31. 01. 2018, 0x

V automobilových encyklopediích tu a sem narazíme na vozidla, která nebyla nikdy příliš vidět na silnicích. Přesto si dokázala získat velkou pozornost automobilových fanoušků. V případě vozidel Bucciali ze 30. let minulého století šlo doslova o extravagantní kreace.

Angelo a Paul-Albert Bucciali snili extrémní sny

Angelo a jeho mladší bratr Paul-Albert v mládí působili jako amatérští závodníci. Automobilový svět jim učaroval na tolik, že se rozhodli vytvářet vlastní stroje. Své první konstrukce označovali zkratkou svého příjmení “Buc”, což byla přezdívka mladšího a také údajně živějšího z bratrů.

Paul-Albert měl opravdu zlaté ručičky. Ještě před první světovou válkou působil jako akrobatický pilot a sám dokonce vyráběl letadla. Podařilo se mu tak vydělat slušné jmění. Ani za světové války nezahálel a na frontě létal a bojoval v Čapí eskadře. Právě odsud pochází působivé logo později založené automobilky Bucciali v podobě letícího čápa.

První sportovní vozy značky Bucciali se bohužel nedochovaly

Dva roky po skočení první světové války se bratři rozhodli pokračovat ve svém snu a založili menší automobilku. Během let 1920 až 1926 vyrobili zhruba 17 malých sportovních automobilů. Sami si trochu přidávali a tvrdili, že jich vyrobili alespoň sto. Každý z těchto aut byl originální. Do současné doby se bohužel nedochoval ani jeden z nich.

V roce 1926 přivedli na svět první extravagantní vůz, který se zapsal do dějin. Vyznačovali se nezapomenutelnou luxusně vyhlížející karosérií s nekonečně dlouhou kapotou. Za 6 let vyrobili šest kusů. Automobilový svět měl tentokrát štěstí, jelikož se dochovaly tři z nich. Všechny tři modely budí velký rozruch všude, kdekoliv se objeví.

Bucciali TAV 1 a Bucciali TAV

První model byl veřejnosti představen v roce 1926 na autosalónu v Paříži. Poháněl jej čtyřválcový motor s nezávislým zavěšením všech čtyř kol. Jelikož šlo o exponát určený pouze pro výstavy, sám neujel ani metr. Druhý impozantnější model s šestiválcovým motorem se objevil hned následující rok.

Bucciali TAV 3

Třetí model byl již vybavený řadovým osmiválcovým motorem. S tímto velmi atypickým modelem se pokoušeli uspět také v Americe. Pozornost budily zejména protáhle blatníky, nízká linie chladiče, dlouhá kapota či brzdové bubny o průměru půl metru. I v tomto případě šlo spíše o parádu v reprezentativních salonech, vozidla totiž údajně nebyla vůbec pojízdná. Jejich aktivity brzy narušila hospodářka krize, která největší šanci na úspěch dávala automobilkám vyrábějící levná “lidová” auta.

Bucciali TAV 8-32

V tomto případě hovoříme o vrcholném modelu, který se chlubil povedenou geometrií. Ve spolupráci s karosárnou Saoutchik hotové šasí dostalo uzavřenou čtyřmístnou karosérii Zlatý šíp. O pohon se staral řadový osmiválec Continental. Vůz však vážil neuvěřitelné tři tuny a uřídit jej s největší pravděpodobností nebyla příliš velká sranda.

Automobilka Bucciali zkrachovala v roce 1932. Paul-Albert z automobilivého světa nikdy nezmizel. Pracoval pro Le Mans i francouzskou armádu. Až do roku 1960 vlastnil zbytky z vozů TAV 3 a TAV 3-16, které od něj odkoupil Serge Pozzoli za jeden frank. Chtěl totiž založit automobilové muzeum, což se mu nepodařilo. Model TAV 8-32 po mnohých úpravách u různých vlastníků nakonec skončil ve sbírce neznámého evropského sběratele.